Emily and Alphred. Episode 1 _Emilka a Alfréd. Epizoda 1 (Fantasy)

14.03.2019

Emilka spěchala cestičkou přes louky, kopcovitou krajinou. Sluníčko pěkně peklo, zanedlouho dopila poslední doušek vody z lahve, kterou si nesla v batůžku. Už aby tu někde byla nějaká voda. Výhled do okolí byl velmi poutavý, v travnatých pláních kolem cestičky byly rozeseté květiny nejrůznějších barev, které občas tvořili celé koberce růžové, bílé, fialové... 

Emily hurried along a path through a meadowy, hilly countryside. The sun was quite scorching, and before long she finished her last sip of water from the bottle she was carrying in her little backpack. She wished she could find some fresh water as soon as possible. The view of the surroundings was mesmerising. There were flowers of various different colours sprinkled all over the grassy planes lining the path, forming occasionally entire carpets of pink, white, violet...

A v dáli se tyčily husté lesy, které svou tmavě zelenou lemovaly obzor. Jeden z těchto lesů byl cílem Emilky. Běžela tam předat důležité poselství o nebezpečí, které se blížilo pro tuto oblast. V její vesnici už lidé cítili pomalý příchod cizích, neznámých podivných lidí či bytostí s ne příliš zřejmými, a poněkud podezřelými úmysly. Jako by to byli nějací výzkumníci či osoby, kterým příliš nezáleží, co škody tu nadělají, neboť se sem pravděpodobně už nikdy nevrátí.

And the thick forests rising in the distance trimmed the horizon with their dark green. One of those forests was Emily's destination. She was running there to pass an important message about the danger approaching this region. In her village, people had already been noticing the slow arrival of strange, unknown, weird people or beings with not overtly obvious, and a little suspicious intentions. As if they were a sort of researchers or people careless of any damage which they might do here, as they are likely never to return.

Emilčina vesnice z toho byla pěkně poděšená, nicméně stařešinové se rozhodli zasáhnout, učinit veškerá vhodná opatření. A Emilka, jako odvážná dcera náčelníka, se nabídla, že oběhne další vesnice se zprávou, co by mohlo v obraně proti těmto nezvaným, prapodivným hostům pomoci. Emilka byla zvyklá neustále běhat po kopcích, a takový výlet ji nikterak nezastrašil. Jenže teď už měla opravdu žízeň. Měla by brzy dorazit k nějaké vodě... To horko za poslední týdny vysušilo drobné potůčky i kaluže...

Emily's village was pretty frightened. Nevertheless, the elders decided to intervene and take any necessary and appropriate measures. And Emily, as the courageous daughter of the chief, offered herself to rush to the next village with the message what could help in protection against those uninvited, odd guests. Emily was used to running in the hills all the time, and such a trip did not scare her at all. However, now she began to be really thirsty. She should reach a body of water in a short time... The heat in the past weeks had dried even the tiny steams and puddles...

Vtom náhle o něco zakopla. Možná už je unavená z toho horka, měla by si odpočinout, říkala si, zatímco se zvedala. Jenže když si oprášila kolena a zvedla hlavu, pohled se jí střetl s něžnýma, zelenýma očima v křoví. Málem překvapením padla opět na zadek na prašnou cestičku. Vykuleně zírala do křoví, do překrásně něžných, zelených očí. Sledovaly ji přátelsky, téměř pobaveně. To nemůže být některý z těch cizinců, kteří se tu poslední dobou objevovali po krajině. Tohle vypadá spíš na nějaké zvíře skrývající se v křoví.

Suddenly, she tripped across something. Maybe she was already exhausted from the swelter, she had better take a rest, she told herself while picking herself up from the ground. Yet, after she had dusted down her knees and raised her head, her look met some gentle, green eyes in the bush. Surprised, she almost fell back down on her bottom to the dusty path. She goggled in the bush at the beautifully tender, green eyes. They were following her in a friendly manner, almost amused. This cannot be one of the foreigners who had been appearing across the country lately. This rather seems to be an animal hiding in the bush.

Pročpak se tam schováváš, zelenoočko? Zeptala se Emilka nahlas směrem ke keři. Když nedostala žádnou odpověď, a zvíře v křoví se také nepohnulo, zkusila prozkoumat zem v místech, kde předtím zakopla. A uviděla kousek bílého, šupinatého ocasu, jak trochu vyčuhuje z křoví. To musí být drak! Bílý drak! Taková vzácnost! A skrývá se tu v té houštině. Proč se na ni dívá a nehýbe se? Není raněný?


© Soňa Siepaková

Why are you hiding there, green-eyed? Emily asked aloud towards the shrub. Having neither received any answer, nor did the animal in the bush move, she went on to explore the ground in the place she had stumbled over something before. And she spotted a piece of white, scaly tail sticking out of the bush. This must be a dragon! A white dragon! What rarity! And it is hiding here in this thicket. Why is it staring at her without a move? Was it injured?


© Soňa Siepaková