Epizoda 1: Křoví

30.05.2019

Emilka a drak Alfréd

Epizoda 1: Křoví

Tyto tajemné, spirituální, fantasy epizody o odvážné dívce Emilce a jejím moudrém rádci, drakovi Alfrédovi z pradávné Lemurie, přináší inspiraci, jak můžeme svými tvořivými sny a soustředěným záměrem i my napomáhat k obnově životního prostředí a zlepšení společensko-politické situace. Na tyto epizody později naváže Emilčina škola environmentální alchymie (praktické e-knížky s nahrávkami a léčivými písněmi). 


Emilka spěchala cestičkou přes louky, kopcovitou krajinou. Sluníčko pěkně peklo, zanedlouho dopila poslední doušek vody z lahve, kterou si nesla v batůžku. Už aby tu někde byla nějaká voda. Výhled do okolí byl velmi poutavý, v travnatých pláních kolem cestičky byly rozeseté květiny nejrůznějších barev, které občas tvořily celé koberce růžové, bílé, fialové...  

A v dáli se tyčily husté lesy, které svou tmavě zelenou lemovaly obzor. Jeden z těchto lesů byl cílem Emilky. Běžela tam předat důležité poselství o nebezpečí, které se blížilo pro tuto oblast. V její vesnici už lidé cítili pomalý příchod cizích, neznámých podivných lidí či bytostí s ne příliš zřejmými, a poněkud podezřelými úmysly. Jako by to byli nějací výzkumníci či osoby, kterým příliš nezáleží, co škody tu nadělají, neboť se sem pravděpodobně už nikdy nevrátí. 

Emilčina vesnice z toho byla pěkně poděšená, nicméně stařešinové se rozhodli zasáhnout, učinit veškerá vhodná opatření. A Emilka, jako odvážná dcera náčelníka, se nabídla, že oběhne další vesnice se zprávou, co by mohlo v obraně proti těmto nezvaným, prapodivným hostům pomoci. Emilka byla zvyklá neustále běhat po kopcích, a takový výlet ji nikterak nezastrašil. Jenže teď už měla opravdu žízeň. Měla by brzy dorazit k nějaké vodě... To horko za poslední týdny vysušilo drobné potůčky i kaluže... 

Vtom náhle o něco zakopla. Možná už je unavená z toho horka, měla by si odpočinout, říkala si, zatímco se zvedala. Jenže když si oprášila kolena a zvedla hlavu, pohled se jí střetl s něžnýma, zelenýma očima v křoví. Málem překvapením padla opět na zadek na prašnou cestičku. Vykuleně zírala do křoví, do překrásně něžných, zelených očí. Sledovaly ji přátelsky, téměř pobaveně. To nemůže být některý z těch cizinců, kteří se tu poslední dobou objevovali po krajině. Tohle vypadá spíš na nějaké zvíře skrývající se v křoví. 

Pročpak se tam schováváš, zelenoočko? Zeptala se Emilka nahlas směrem ke keři. Když nedostala žádnou odpověď, a zvíře v křoví se také nepohnulo, zkusila prozkoumat zem v místech, kde předtím zakopla. A uviděla kousek bílého, šupinatého ocasu, jak trochu vyčuhuje z křoví. To musí být drak! Bílý drak! Taková vzácnost! A skrývá se tu v té houštině. Proč se na ni dívá a nehýbe se? Není raněný?

Z každého prodaného produktu a služby dostává

33 Kč

Záchranná stanice a Dům přírody Poodří, Bartošovice