Kapitola 12 (Zahrada)

30.06.2019

Životy s Michanittášem

Vnitřně otupělý z hořkého pocitu, že nemá lepší volbu, vykonal rozkaz, a pak jel domů, odhodlaný na všechno zapomenout. Jenže několika vesničanům se podařilo utéct, a než dorazil Michanittáš na svůj statek, stihli se mu pomstít.  

Michanittáše to zcela ochromilo. Dvě těžké rány do srdce během ani ne dvou dnů. Ztratil vše, na čem mu záleželo. Ztratil chuť žít. Mlčky skočil zpátky na koně a odjel.  

Kam? 

Za biskupem. Dostal nějaké peníze jako odškodné. Hovořili spolu chladně a věcně, Michanittáš na sobě nedal nic znát. Ale v nitru biskupa nenáviděl, a nedokázal už pro něj pracovat. Opustil ten kraj nadobro. Toulal se po různých zemích a nechával se najímat jako voják zabiják. Vidět krev a bodat mu přinášelo chvilkovou úlevu. 

Jenže paradoxně, čím méně mu záleželo na životě, tím úspěšnější byl v soubojích. V noci ho srdce pálilo v křeči, nedovolil si plakat, nedokázal se smát. Cítil se čím dál unavenější. Nakonec se rozhodl, že se nechá zabít. Přestal se bránit a odevzdaně padl k zemi.  

Meritaton se pomalu probouzela ze svého transu. Tiše se zeptala:

Když jsem to teď viděla, tati, budu to v budoucnu muset prožít?  


E-knížku Milovaná Sluncem: Zahrada (1.díl), z níž je tato ukázka, si můžete koupit v E-SHOPU. A do pár týdnů přibude i audio-kniha. :-)