Kapitola 15 (Zahrada)

10.07.2019

Hraní se zvukem

Nemělo smysl vykasávat si sukně, stejně oblečení jí vyschne, než dojde domů. Voda jí sahala do půlky stehen, a jak do ní proud jemně tlačil, musela se malinko zaklonit, aby se jí ve chvilce nepozornosti nepodlomila kolena a nerozplácla se před sebe.

Achnaton se usmíval a znovu zazpíval svou vzestupnou škálu. Meritaton ho nadšeně napodobila. Potom zpívali shora dolů... Nakonec nahoru a dolů na jediný výdech...   

Mysl má je čistá jak hluboká tůň... Začal náhle básnit Achnaton, očividně šťastný.

Meritaton se připojila tím, co ji právě napadlo: A v té tůni klidně pije krásný kůň.

Oba se rozesmáli jako děti. Achnaton pokračoval: Když se koník napil, rozběhl se dál.

Svobodná jsem, pokud klidnou hlavu mám, doplnila Meritaton.  

Achnaton zkusil trošku zafilosofovat: Štěstí, vděčnost cítím při pohledu na svět, stvořený jako hřiště, kde smíme dovádět...

Meritaton si vzdychla a přestala se usmívat: Co teď se mnou bude? Odvahu já necítím.

Achnaton ji objal kolem ramen a vyvedl ven z potoka. Dovol, ať láska na tvou cestu posvítí! 


E-knížku Milovaná Sluncem: Zahrada (1.díl), z níž je tato ukázka, si můžete koupit v E-SHOPU. A do pár týdnů přibude i audio-kniha. :-)