Kapitola 17 (Zahrada)

30.07.2019

Jednota s Quan Yin

Jejda, ano, už mi trošku brní nožky. A cítím i jakési vlny či chvění po páteři. Nutí mě to hezky se napřímit a nehrbit se. Velmi příjemné. Je mi moc krásně, Quan Yin! 

Dobře, má drahá. Zkus toto spojení se Zemí nepřerušovat, a současně si kolem sebe představit novou kouli.  

Opět ji naplň vodotryskem lásky, jenž ti mohutně vystřikuje vysoko nad hlavu. Zatímco láska zaplavuje kouli, ta se rozzářila světlem libovolné barvy. Jakmile to budeš mít, pošleme ji Otci Vesmíru.

Hotovo, chůvo. Kam ji mám přesně poslat? 

Můžeš si představit Velké Centrální Slunce, z něhož pochází veškeré stvoření. Vypadá podobně, jako naše Slunce, jen je odsud trošku dál. Pošleš-li svou lásku do místa, z něhož vznikl veškerý život ve vesmíru, jakoby se tím kousíčky tvé lásky dostaly do všeho živého po všech galaxiích a univerzech, roznesou se po všech hvězdách, ke všem bytostem, do všech dimenzí a paralelních realit...

A nyní zkus vnímat, jak ti Otec Vesmír posílá svou lásku zpátky. Stejně jako před chvílí se Zemí, jen se uvolni a vnímej, jak jsi milovaná vším životem... Napojená na Otce a Matku... V absolutním bezpečí...

Meritaton se spokojeně, tiše usmívá.

Quan Yin také. Má radost, že se jim to povedlo. Okolní svět se vytratil. Přerušil se čas i veškerá realita. Není důvod vstát a někam jít... 


E-knížku Milovaná Sluncem: Zahrada (1.díl), z níž je tato ukázka, si můžete koupit v E-SHOPU. A do pár týdnů přibude i audio-kniha. :-)