Kdo je to ta Meritaton? _ Who's that Meritaten? (Blog)

29.05.2019

The main character of my four-part novel Loved By The Sun is the daughter of the Egyptian pharaoh Akhenaten. 

The story begins in a marvellous garden where the thirteen-year-old Meritaten gets to know the world, while changing from a child into a girl. 

Hlavní hrdinkou mého čtyřdílného románu Milovaná Sluncem je dcera egyptského faraona Achnatona.

Příběh začíná v překrásné zahradě, kde třináctiletá Meritaton poznává svět a mění se z dítěte v dívku. 


In the second part, Meritaten attends a mystery school where she learns to understand and control reality by means of various different techniques and tests. 

The third part is going to be critical for Meritaten, as she is to pass the hardest test of fear, in other words her own life in the middle of a political plot and the murder of her father. 

V druhém díle chodí Meritaton do mysterijní školy, kde se učí chápat a ovládat realitu pomocí nejrůznějších technik a testů.

Třetí díl bude pro Meritaton kritický, musí zvládnout tu nejtěžší zkoušku strachu, neboli svůj samotný život uprostřed politické vzpoury a vraždy jejího otce. 


The last part will probably see her as twenty-one year old. However, its content remains a mystery to me. The only thing I feel is its application to the whole contemporary humanity on Earth. 

Poslední díl zakončí pravděpodobně jako jednadvacetiletá, jenže náplň tohoto dílu je mi ještě záhadou. Jen cítím, že bude mít přesah s platností pro celé současné lidstvo na Zemi.


And how did I actually find this Egyptian topic and the name of Meritaten? 

I first came across Egypt in one of my many regression therapies where I seemed to be experiencing the moments right before and after the pharaoh Akhenaten' death. The perceived scene made the impression I might have been Akhenaten's daughter, judging by the immensely intensive love which I felt towards him. As if I lived just for him.  

A jak jsem se k Egyptské tématice a ke jménu Meritaton vůbec dostala?

Poprvé jsem na to narazila při jedné ze svých mnoha regresních terapií, kdy jsem jakoby prožívala okamžiky krátce před a po smrti faraona Achnatona. Z prožívaného obrazu jsem měla dojmem, že jsem zřejmě Achnatonova dcera, soudě podle velmi intenzivní lásky, kterou jsem k němu chovala. Jako bych žila jen pro něj. 


Moreover, I learned from Wikipedia that Akhenaten had four daughters. Since my regression therapy finished with something like me on the throne, I focused on the oldest daughter named Meritaten, who is said to have taken over the reign after her father for a few years. Nevertheless, my rule rather appeared to be a desperately ridiculous theatre play.  

Z Wikipedie jsem se dále dozvěděla, že Achnaton měl dcery čtyři. Při regresní terapii mi připadalo, že v závěru sedím na trůně, zaměřila jsem se tudíž na nejstarší dceru jménem Meritaton, která prý na pár let převzala po otci vládu. Jenže ta má vláda připomínala spíš zoufale tragickou frašku.


Why? On one hand, I was probably totally crushed by my own emotions. My grief and guild that I had not prevented the murder kept eating me alive. In addition, I was actually a prisoner of the highest priests who had killed Akhenaten to regain their power. I had to live so that peace remained in the country. Yet I was not allowed to do anything. I seemed to have been forbidden to speak or to think, either. Regarding my special mystery school education, I could have been considered a seriously dangerous prisoner. As a result, their total control resembling the brainwash from Orwell's 1984 made my life so unpleasant that I gradually turned into a kind of zombie. Perhaps, I went mad. Or it was all just a phantasy, I told myself. Finally, regression therapies stopped intriguing me, and I slowly forgot about that. 

Proč? Zaprvé mne asi úplně rozdrtily mé vlastní emoce. Žal a vina, že jsem té vraždě nezabránila, mne doslova sžíraly zaživa. K tomu musíme přidat skutečnost, že jsem byla vlastně vězněm velekněží, kteří Achnatona zabili, aby se dostali zpátky k moci. Musela jsem žít, aby zůstal v zemi klid, současně jsem však nesměla absolutně nic. Snad ani mluvit či přemýšlet. Vzhledem k mému speciálnímu vzdělání z mysterijní školy mne zřejmě považovali za vysoce nebezpečného vězně, a totální kontrolou připomínající vymývání mozku z Orwellovy knihy 1984, mi natolik znepříjemňovali život, že jsem se postupně změnila na jakési zombie. Možná jsem zešílela. Ale třeba jsem si to jen vymyslela, říkala jsem si. Nakonec mne ty regresní terapie přestaly bavit, a všechno jsem pustila z hlavy.


The second time I encountered the name Meritaten was when I tried a meditation intended to find the name of my higher self. As soon as I calmed down and asked my soul how I was supposed to address it, the name Maria sounded in my head. I did not take it too seriously. Many women are called that name. Including my grandmother whose house I live in these days. What was my surprise, however, when I turned to consult Wikipedia again only to find that Maria is derived from Meritaten.  

Podruhé jsem narazila na jméno Meritaton, když jsem si zkoušela meditaci, při níž jsem měla zjistit jméno svého vyššího já. Jakmile jsem se zklidnila a zeptala své duše, jak jí mohu oslovovat, zaznělo mi v hlavě jméno Marie. Nepřikládala jsem tomu velký význam, Marie se jmenuje kdekdo, včetně babičky v jejímž domě bydlím. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem opět nahlédla do Wikipedie, a zjistila, že Marie se odvozuje od jména Meritaton.


Meritaten means Loved by the Sun. Loved by the one who has created her, who sustains her, who looks after her. The Sun represents the creator, God, the source of all that is. I think it made me cry. I felt anything but loved those days. The more I tended to identify with that name. It started to symbolise hope for me that perhaps even I could be loved eventually. That my suffering had some sense and I only needed to comprehend something for things to start improving. I really enjoyed repeating that I was loved by the Sun. Yet, this was the end for me again after a while. Personally, both those stories which had taken me to events 3,500 years ago were like cinema to me. Entertaining me for a while, catching my attention, but by interested faded away after some time. 

Meritaton znamená Milovaná Sluncem. Milovaná tím, kdo ji stvořil, kdo ji vyživuje, kdo se o ni stará. Slunce zde představuje stvořitele, Boha, zdroj všeho, co je. Myslím, že mne to rozplakalo, milovaná jsem si tehdy nepřipadala ani náhodou. O to víc jsem se s tím jménem ztotožnila. Začalo pro mne symbolizovat naději, že možná i já jsem konec konců milovaná. Že mé trápení má smysl, že musím jen něco pochopit a vše zlepší. Bylo moc hezké opakovat si, že jsem milovaná Sluncem. Tím to však pro mne opět skončilo. Oba tyto příběhy, jež mne zaváděly k událostem před 3500 lety, jsem brala jako kino. Na chvíli mne to pobavilo, zaujalo, ale můj zájem po čase opadl.


Still, you can imagine how shocked I was two years later when I found two books, unrelated to each other, describing the situation around Akhenaten's death in a very similar way to what I experienced in my regression therapy I had mentioned earlier. Both books tried to interpret the history of the world in their own manner. One was probably called The Halls of Amenti, I cannot remember the author. The other is The Flower Of Life by Drunvalo Melchizedek.  

Jaké však bylo mé překvapení, když jsem o dva roky později nalezla ve dvou knihách, nezávisle na sobě, popis situace okolo Achnatona a jeho smrti, velmi podobný tomu, co jsem já prožívala ve zmíněné regresi. Obě knihy se snažily po svém interpretovat historii světa, jedna z nich se myslím jmenovala Síň Amenti, autora si nepamatuji. Druhou je Květ života od Drunvalo Melchizedeka.


What was that supposed to mean? I jumped back at Wikipedia to learn more about Akhenaten. However, the articles were confusing and historical connections unclear, in particular regarding relationships and names. That was why I told myself the details did not matter. What was the story trying to convey? What if it could clarify the troubles I was facing in my current life?  

Co to mělo znamenat? Znovu jsem se vrhla na Wikipedii, abych se tedy o Achnatonovi dozvěděla víc. Ovšem články byly matoucí a historické souvislosti nejasné, zejména co se týče vztahů a jmen. Řekla jsem si tedy, že možná na těch detailech ani tak nezáleží. Co se mi ten příběh snaží naznačit? Třeba mi přináší objasnění potíží, na které narážím v mém současném životě?


When I recall my regression vision, I was most struck by how totally dependent I was on my father. I loved him blindly as if I rather lived his life than my own. Probably, he used to decide everything on my behalf because I truly trusted he was God. It appeared as if he represented the male part of myself - assertiveness, strength, decisiveness and stability - which, as a matter of fact, I hardly developed by his side. I remained the trusting, helpless girl, who was extremely sensitive and clairvoyant on top of that, which turned into an unbearable nuisance to me later.

Když se ještě vrátím k mé regresní vizi, nejvíce mne tam zarazilo, jak totálně jsem byla závislá na svém otci. Milovala jsem ho slepě, jako bych spíš žila jeho život než svůj. Pravděpodobně za mne rozhodoval vše, protože jsem opravdu věřila, že on to Bůh. Dalo by se říct, jakoby reprezentoval mužskou stránku mé osobnosti - průbojnost, sílu, rozhodnost a stabilitu - kterou jsem si ovšem já po jeho boku ani trochu nerozvinula. Zůstala jsem důvěřivou, bezbrannou dívkou, která byla navíc extrémně senzitivní a jasnovidná, což mi bylo později neuvěřitelně na obtíž.


I failed to protect myself against the mental-emotional manipulation and attacks by my captors. I could not take advantage of my abilities to transform reality with mere thought, when I was incapable to concentrate for a second. I might have been administered narcotics, they might have kept me in fear and pain. I struggled to behave so that my late father would have been proud of me had he been able to see me. Violently, I was pushed into the role of a puppet without any brain and soul. I guess I persisted for eight years or so.

Neuměla jsem se chránit před mentálně-emoční manipulaci a útoky mých věznitelů. K ničemu mi bylo, že jsem uměla proměňovat realitu pouhou myšlenkou, když jsem se nebyla schopna ani na chvíli soustředit. Možná mi dávali omamné látky, možná mne strašili a působili mi bolest. Snažila jsem se ze všech sil chovat tak, aby byl otec na mne hrdý, kdyby mne mohl vidět. Byla jsem násilím zatlačována do role loutky bez mozku a bez duše. Myslím, že jsem to vydržela nanejvýš osm let.


Due to the fact my Egyptian memories left me feeling bitterly disappointed about myself, blaming me how horribly I had failed, it occurred to me I might find it healing to write a book about that.  

Jelikož ve mně mé Egyptské vzpomínky zanechaly pocit hořkého zklamání a obviňování sebe samé, jak jsem to těžce nezvládla, napadlo mne, že by mi k uzdravení pomohlo napsat o tom knihu.


The first two parts of the novel Loved By The Sun depict Meritaten's life in a fictitious manner up to the moment when her father died. Without any worries, the girl was playing in the garden, pondering curiously the world behind the walls. From many sighs she began to notice the tense political situation which she was going to become a part of soon. However, she was more interested in handsome boys, or fairy-tale and shamanic beings she encountered in her garden.

První dva díly románu Milovaná Sluncem zobrazují život Meritaton smyšleným způsobem až k oné chvíli, kdy jí zemřel otec. Dívka si bezstarostně hraje v zahradě a zvědavě dumá o světě za hradbami. Z různých náznaků už sice trochu vnímá napjatou politickou situaci, jíž se brzy stane součástí. Ovšem víc ji zajímají hezcí chlapci a pohádkové či šamanské bytosti, s nimiž se v zahradě potkává.


In the second part, Meritaton attended a mystery school specialised in healing and transformative singing. For a long time I have been fascinated by the influence of sound and voice on our reality, health and mental-emotional well-being. Allegedly, singing was used in Egypt to open energy gates protecting areas where public access was forbidden. Part 2 covers a number of topics related to personal and spiritual development, as well as some romance and drama, such as a test of courage.

V druhém díle navštěvuje Meritaton mysterijní školu, která se specializuje na léčivý a transformační zpěv. Už dlouho mne fascinuje, jak zvuk a hlas ovlivňují realitu, naše zdraví a psychické rozpoložení. V Egyptě se prý zpěvem otevíraly energetické brány, jež chránily místa, kam byl veřejnosti vstup zakázán. Druhý díl obsahuje celou řadu témat souvisejících s osobním a duchovním rozvojem, stejně jako trochu romantiky a dramatu, jako třeba zkoušku odvahy.


As I have mentioned, the crucial turning point comes in the third part named The Reign. As soon as pharaoh Akhenaten has died, I wish the heroine would handle the situation better than I had done that. Of course, it is going to be difficult for her. But I trust she will find a solution. I am going to give her some suggestions based on my experience today... Well, to make it more exciting, I would like to complete this novel series with Part 4 named The Light. It should be a form of climax with a message applicable to the contemporary world. 

Jak už jsem řekla, na lámání chleba dojde ve třetím díle s názvem Vláda. Jakmile zemře faraon Achnaton, přála bych si, aby to hlavní hrdinka zvládla lépe, než tehdy já. Zcela jistě to pro ni bude těžké, ale věřím, že najde řešení. Budu se snažit jí napovídat na základě zkušeností, jež mám dnes... No, a aby toho nebylo málo, ráda bych tuto románovou sérii zakončila dílem čtvrtým s názvem Světlo. Mělo by to být jakési vyvrcholení s přesahem poplatným pro současný svět.


I cannot wait to see that. Writing this book is great joy for me as well as a challenge to develop various skills. This is the first time I have pushed myself to write, draw, record and present my art to such a large extent and high quality. Simultaneously, the story remains a mysterious surprise to me. Definitely, there will be a happy end, although I still have no idea about the details. :-) 

Velmi se na to těším. Psaní této knihy je pro mne potěšením, ale i obrovskou výzvou k rozvoji různých dovedností. Je to poprvé, co jsem se donutila psát, kreslit, nahrávat, a prezentovat svou tvorbu v tak obrovském rozsahu a v tak vysoké kvalitě. Současně pro mne tento příběh zůstává tajuplným překvapením. Určitě nakonec všechno dobře dopadne, ačkoli stále netuším jak. :-)

© Soňa Siepaková