Nekonečné léto (Poetry)

08.03.2019

Milý můj teď dříví seká, ať je nám v zimě teplo. Zastavil se, objal mne... Srdce mi blahem vzlétlo! Milý můj teď mezi záhonky travičku kosí. Ať tam všichni měkce pobíhat můžeme bosí.

Milý můj teď ze žebříku v sadě na mě mává! Ach můj Bože, jak je krásný, a jak já ho mám ráda! Milý můj teď třešně z vršků stromů pilně sbírá, Se smíchem jich pár mi hází, píská si a zpívá.

Oči mám jen pro miláčka, jak svalnaté má paže! Teď kope studnu. Z hloubky lopatou ven hlínu háže. Milý můj je kutil zdatný, dům, sad je jeho vášeň. Pro mě, děti, snáší denně modré z nebe na zem.

Děkuji, že miláček můj rád je doma s námi, Že jsme šťastní, v harmonii, milenci, kamarádi! Děkuji za muže mého, ošlehaného větrem! Život s ním je pro mne krásným, nekonečným létem!

© Soňa Siepaková