Nevadnoucí láska (CZ)

08.03.2019

Srdce mé, můj milý, starostí chřadne, zdalipak tvá láska ke mně brzy neuvadne. Jako motýl z kytky na jinou si přeletíš... Má milá rozmilá, v budoucnu je mnoho cest. Co když tě tvá touha bude jinou než mou vést? Co když si mou náruč, slova zanedlouho omrzíš?

Omlouvám se, miláčku můj, do budoucna mysl má, v naději, že lásku chytí, celá se zatoulala. Lásku nelze lapit, zamknout, schovat ani pojistit. Láska proudí věčně, lásku prostě musíme žít.

Pravdu díš, má milovaná, radost z lásky lze prožít jen teď. Za okamžik budeme jiní, změnu nelze zadržet. Když však lásku poprosíme, ať nás nese společně, naše přání se nám splní, poplujeme dál spolu, bezpečně. 

Kéž Bůh z mého srdce smaže strach, že bude lásky míň. Kéž dokážu očekávat, že si lásku naopak rozmnožím! Kéž se uklidním a přestanu čerta na zeď malovat, kéž je pro mne snadné si věčnou lásku představovat.

Moje milá, láska kvete tam, kde roste svoboda. Otevři se, nech ji proudit. Hojnost není náhoda. Strach jak ventil zastavuje věčný, silný lásky proud. Obavy přináší sucho, v němž všechno může zahynout.

Prodchni láskou tuto chvíli, uvolni se, nech se vést. A hned, co chvíli suchem vadlo, začne opět bujně kvést. Vzpomeň si, že v přítomnosti tvoří se budoucí svět. Jen pak spolu moudrost lásky vnukům budeme vyprávět.

© Soňa Siepaková