Bouřlivé zrození umělkyně _ The Tumultuous Birth Of An Artist (Blog)

18.04.2019

Dovolte mi začít jednou mou básní:

Let me start with a poem of mine: 

I invite you gently to share your dreams with me. (Jemně vás zvu: Sdílejte se mnou své sny!)

Opportunities, there are plenty how you can happy be! (Existuje mnoho příležitostí, jak můžete být šťastní!) 

I invite you gently to be the biggest light you can be. (Jemně vás zvu: Buďte tím největším světlem, jakým jen můžete být!)

Your higher self has wisdom, and everything you need! (Vaše vyšší já má moudrost a všechno, co potřebujete.)

I invite you gently to open yourself to love! (Jemně vás zvu: Otevřete se lásce!)

With your creative powers you'll magnetise new life! (Se svými tvořivými silami si přitáhnete nový život!)

Let's explore the options, let's see where you can go! (Pojďme prozkoumat ty možnosti, pojďme se podívat, kam můžete jít!)

We'll breathe them into being, 'cause life's supposed to be joy! (Vdechneme jim život, protože život má být radostí!)


Jak můžete vidět, tato básnička se točí kolem radosti, což je přesně to, co jsem se musela naučit za posledních deset let. A tato cesta mne překvapivě proměnila v umělkyni.

Možná si říkáte, že radost je přirozená. Ale no tak, Soňo, jen se koukni na komedii a budeš se zase smát! Jenže, možná, zdeprimovaní, úzkostní, přepracovaní, ostře sebekritičtí lidé, co se snaží všem vyhovět jako já, to vidí jinak. Život vám opravdu může připadat mizerný, když je vám vyhrožováno a smějí se vám pokaždé, co sdílíte své názory či talenty tak, že nakonec skončíte bez přátel, a ani doma není harmonie.

Toto podivné nastavení mé povahy způsobilo, že jsem několikrát klesla až na dno. Ovšem v roce 2008 jsem objevila právě se vynořující trend svépomoci a alternativních terapií. Ráda bych zmínila zejména business koučink pro podnikatelky, kterým jsem prošla v roce 2013.

V dnešní době už jste jistě slyšeli něco jako: "Následuj svou vášeň!" "Dělej, co tě baví!" Ale tehdy mne to šokovalo. Byla jsem komerční překladatelkou a kvůli své tendenci vždycky se všemi souhlasit jsem nebyla schopna přestat pracovat. Bála jsem se odmítnout nějakou zakázku ze strachu, že si příště vyberou někoho jiného a já skončím pod mostem bez peněz! Neměla jsem na sebe čas! A i kdybych jej měla, cítila jsem se tak zoufale smutná, že mne stejně nic nebavilo.

Milá koučko, nemohu tvrdit, že jazyky jsou mou vášní. Prostě jsem se je naučila, protože mi to nařídili. Soňo, zkus si tedy vzpomenout na své dětství. Co jsi dělala, při čem ses cítila šťastná? No, myslím, že mne bavilo kreslení, malování. Vzpomínám si, že jsem dokonce napsala i nějaké příběhy. Tančila jsem, hrála na klavír, zpívala... Ale nikoho to nikdy nezajímalo. Tak jsem s tím přestala.

Skvělé! Tak proč nezkusíš začlenit tyto činnosti do svého současného podnikání? Budeš mít více energie! Tvé koníčky tě budou dobíjet radostí a budeš velmi přitažlivá pro své zákazníky!

Ale jak můžu použít své dětské umění dnes, když jsem ho netrénovala po několik desetiletí? To je směšné!

Nicméně to byl bod, odkud nebylo návratu. Mé umění mne na sebe neustále upozorňovalo tak neochvějně, že jsem si nemohla spočinout. Kdykoli jsem to jen dovolila, začaly ze mě vyskakovat básničky. A tak jsem si za nějakou dobu nashromáždila téměř všechny odstíny pastelek, pastelů i vodových barev. Netrvalo dlouho a v bytě se mi objevilo malé hudební studio s keyboardem a velkým mikrofonem. A loni jsem napsala svou první fantasy knížku.

Když se ohlédnu zpátky, dá se říct, že to desetileté komplikované "vylézání z poustevnické izolace" opravdu stálo za to. Přiznávám, že mé umění může stále působit amatérsky. Ale stále se učím a zlepšuji.

To, že jsem se před pár týdny přidala do klubu ToastMasters, je rovněž součástí této cesty, jak "začít být vidět". Zvolila jsem si cestu přesvědčivého vlivu, protože se chci nejen naučit odhalovat své nejhlubší nitro před davy lidí bez záchvatu úzkosti. Toužím být také schopna přesvědčit celý svět, že žít tvořivý život je uspokojující a přínosné jak pro jednotlivce, tak i pro společnost. Jsem pevně přesvědčena, že kdyby každý následoval svou radost, svět by byl krásnějším a harmoničtějším místem.

Děkuji vám.

© Soňa Siepaková 

As you can see, the poem revolves around joy, which is exactly what I have had to learn in the past ten years. And, surprisingly, this discovery journey has transformed me into an artist. 

You might say joy is natural. Come on, Sona, just watch a comedy and you'll laugh again! But, perhaps, depressed, anxious, overworked, harshly self-critical people-pleasers like me could see this differently. Life really can feel miserable if you are intimidated each time you do share your views or talents, ending up with no friends or no harmony at home.

This strange set-up of my character made me hit the bottom several times. However, in 2008, I discovered the emerging trend of self-help, and alternative healing modalities. And in 2013 I underwent a business coaching for female entrepreneurs.

Nowadays, you have definitely heard something like, "Follow your passion!" "Do what you like!" But at that time, it came as a shock. I was a commercial translator, and due to my "yes-woman" personality, I was unable to stop working. I was terrified to refuse an order out of fear that they might choose somebody else next time and I would end up under the bridge with no money! I had no time for myself! And even if I had some I felt so desperately sad that I did not enyjoy anything.

Dear coach, I can't say languages are my passion. I simply learned them because I was told so. Sona, try to remember your childhood then. What did you do that made you feel happy? Well, I guess I enjoyed drawing, painting. I remember I even wrote some stories. I danced, played the piano, sang... But nobody was ever interested, you know. So I stopped.

Great! So why don't you try incorporating those activities into your current business? You'll become more energised! Your hobbies will keep recharging you with joy and you'll be very attractive for your customers!

But how am I supposed to use my childhood art today when I haven't practiced it for decades? That's ridiculous!

Nevertheless, this was a point of no return. My art came nagging at me so annoyingly I could not rest. Whenever I allowed it, poems kept jumping out of me. So over a period of time I accumulated almost all the shades of coloured pencil, pastels as well as watercolours. Before long, a little music recording studio appeared in my flat, with a keyboard and a huge microphone. And last year I wrote my first fantasy book.

In hindsight, I can say this ten-year's struggle of "going out of my hermit's isolation" has really been worth it. I admit some of my art could still look amateurish. But I keep learning, and improving.

Joining ToastMasters a few weeks ago is another part of this journey towards "becoming visible". I have chosen the pathway of persuasive influence, because I do not only want to learn how to reveal my innermost self in front of crowds without anxiety attacks. I desire to be able to convince the whole world that pursuing a creative life is rewarding and beneficial both to individuals and the society. It is my firm belief that if everybody followed their joy, the world would be a much more beautiful, harmonious place.

Thank you. 

© Soňa Siepaková