Věčná extáze (PŘÁNÍ)

14.07.2019

Vichr se mnou zametá

od podzimu do léta.

Ó, copak se to se mnou děje?

S mou loďkou zmítají peřeje.

Srdce úzkostí se chvěje.

Propadám do beznaděje.

Co jsem udělala komu?

Nevidím přes větve stromů.

Kéž by nebe, hlasem hromu,

zavolalo, kudy jít domů!

Jak lze trvalý klid najít?

Pevnou půdu pod nohama.

Emoční dramata zmírnit.

Šťastná probouzet se z rána.

Vše, co hledám, v sobě skrývá,

božská pránická výživa.

K všem mým buňkám konejšivá,

s ní jsem věčně mladá, živá!

Vyrovnaně spravedlivá.

Soucitnýma očima se dívám.

Čerpám pránu s vnitřních sfér.

Tento zdroj nebyl nikdy znečištěn.

Všechna má těla se blahem chvějí.

Láska můj neklid v štěstí mění.

Dechem práni z nitra čerpám.

Přebytky pak světu předám.

Jakmile jsem pránou sytá,

nová naděje mi svítá.

jasnější myšlenky mnou plynou.

Nervy si mohou odpočinout.

Život je jemný, přátelský zdá se.

Jako by nebe se sneslo mi na Zem.

Cítím se v bezpečí, vzduch láskou hustý

zaplnil prostor dřív smutný a pustý.

Za řeku prány jsem hluboce vděčná.

Je jí vždy dost, je nekonečná.

Prána je výživa určená všem.

Díky ní jíst se dá pro radost jen.

Odpadá úzkost o přežití, boj.

Věčnou extázi přináší tento sladký zdroj!