Zkušenost Alenky _Alenka's Experience

30.07.2019

KDO JE ALENKA?

Alenka si mne našla na internetu v roce 2017, a zaujalo ji léčení rodové linie, které jsem tehdy nabízela v rámci své terapie (etiko-terapie). 

Trápil ji vztah s mentálně postiženou matkou, o kterou se musela starat (ač byla myslím v ústavu), a emočně chladným, dominantním otcem, s nímž bydlela (s jejím přítelem ještě neměli vlastní byt).

WHO IS ALENKA?


Alenka found me on the Internet in 2017, and she was interested in healing the family line which I offered at that time as part of my therapy.

She was unhappy about the relationship with her mentally ill mother (in a mental hospital), who she had to look after, and her cold, dominating father, who she lived with (she and her boyfriend did not have their own flat yet). 

Alenka měla v sobě ze svého rodinného nastavení hodně zmatku, který se jí nemile odrážel do partnerského vztahu. Jestli si správně vzpomínám, povídala mi při prvním setkání, že se nedokáže přestat hádat se svým přítelem, a někdy nezastavitelně křičí i celou noc. Byla ze sebe zoufale nešťastná, a nedokázala být ve svém vztahu spokojená, přestože byl její přítel trpělivý a měl ji velmi rád. 

Alenka was very confused from her family set-up which reflected badly on her partnership. If I remember well, she told me at our first session that she had not been able to stop arguing with her boyfriend, sometimes shouting unstoppably for the whole night. She felt desperately miserable about herself, incapable of being satisfied in her relationship, even though her boyfriend was patient and loved her very much.  


ALENČIN PŘÍBĚH

Narodila jsem se do prostředí, kde milující a obětavá žena vzbuzovala mnoho vzteku. Celé mé dětství jsem žila jakoby v jednom okamžiku jednotvárného života mých rodičů, opakujících každý den tu stejnou situaci. Každý den po dni, týdny, měsíce, roky, stále ta stejná situace, na stejném místě, znova a znova od mého narození a bůhví jak dlouho před ním. Bezvýchozí, bezvýsledné... mámu vysvobodila nemoc, mě zatím odhodlaná cesta práce na sobě samé s nezlomnou vůlí poznat i přívětivější a uvolněnější stránku bytí.

ALENKA'S STORY

I was born into a family where a loving, self-giving woman aroused a lot of anger. I went through all of my childhood as if it was just one moment of my parents' monotonous life, repeating the same situation every day. Day after day, week after week, for months and years, always the same situation, at the same place, over and over again since the day I was born. And who knows how long it had been before. Hopeless, vain... My mum was rescued by an illness. I have found relief in a determined work on myself with an indomitable will to find a kinder and more relaxed way of life.

Na etikoterapii jsem přišla poprvé 10.3.2017. Do vyhledávače jsem tehdy napsala něco jako 'terapie ostrava' a věděla jsem, že se nechci dostat do rukou někoho, kdo na mě bude uplatňovat různě dané postupy, nechtěla jsem se cítit ovládaná nebo manipulovaná. Léčivá poradna mi padla do oka. Pamatuji si, že se mi velmi líbil název její metody, působil na mě lehce, vznešeně a svobodně. A necítila jsem strach z toho, co mě tam bude čekat. Neměla jsem tehdy žádná doporučení, žádnou síť známých, jen vlastní intuici a rozhodnutí posunout svůj život alespoň o krok k lepšímu.

I first came to ethics-therapy on 10 March 2017. I wrote something like "therapy ostrava" in the search window and I knew I did not want to get into the hands of someone who would apply rigid processes to me, I did not want to feel controlled or manipulated. The healing counselling office took my fancy. I remember I really liked the name of its method which gave the impression of something light, noble and free. And I was not afraid of what was expecting me there. At that time, I had no recommendations, no network of friends, just my intuition and the decision to turn my life at least one step for the better.

První dvě setkání pro mě bylo nečekané, že jsem nebyla nijak zvlášť dotazována, nemusela jsem nic složitě vysvětlovat a ani se obhajovat. Vnímala jsem to jako ponoření se do ticha a důvěry v to, že vlivy minulosti, které jsem už nemohla unést, se skutečně rozplynou.

At the first two sessions, I found it unexpected that I was not interviewed too much, I neither had to explain anything in a complicated way, nor justify myself. It seemed as immersion in the silence, in the trust that the influences from the past which had been too hard to bear for me were really going to vanish.

Po prvním setkání jsem doma začala uklízet, vydrhla každý kout místo toho, abych jako vždy hledala způsob kam odjet, co zařídit, prostě kam utéct. A také jsem v té době často vzpomínala na ženy z mé rodiny a hledala si historické články o životě a postavení žen v minulosti. Bylo to docela euforické a měla jsem víc energie.

After the first session, I started to clean my home, I scrubbed every corner without looking for a way how to go away, what to arrange, how to escape as usually. At that time, I often recalled the women in my family as well, and searched for historical articles on the life and status of women in the past. It was quite euphoric and I felt more energetic.

Za týden jsem přišla znovu, druhé setkání bylo smutnější než to první. Neměla jsem úplně dobrou náladu. Druhý den mi bylo špatně, celý den jsem ležela a pospávala. Zdály se mi divné obrazy. Po prvním sezení jsem hodně myslela na ženy v rodinné linii (i tak obecně), po (při) druhém jsem pociťovala vazby na muže, pocity z nich. Nic moc příjemného jsem uvnitř sebe neobjevovala. Cítila jsem nedůvěru, strach, opatrnost, nepochopení. Uvědomila jsem si, že se mi nelíbí, co ve svém životě vidím. Věděla jsem to i dříve, ale tentokrát jsem u toho měla jiný pocit. Byl to pocit únavy a dovršení. Skutečného uvědomění, bez vzdoru a chtění vše změnit. Bolest. (to jsem si napsala tehdy, tak jen opisuju)

After a week, I came again. The second meeting was a little sadder than the first one. I was not in a good mood. The second day, I felt sick, lying and sleeping all day. I had strange dreams. After the first session, I was thinking a lot about women in my family line (and generally too). After (and during) the second session, I experienced bonds to men, my sensations realted to them. I did not discover anything pleasant within me. I perceived mistrust, fear, wariness, misunderstanding. I have realised I do not like what I see in my life. I knew it before too, but this time, it felt differently, like tiredness and completion. The real realisation, without resistance or wanting to change it all. Pain. (This is what I wrote down at that time, now I have just copied it.)

Poté jsem se skoro na pět měsíců odmlčela. Na další setkání jsem se objednala až 3.8.2017 . Od té doby docházím skoro každý týden (11.8., 17.8., 25.8., 8.9.,22.9., 29.9.) V této druhé vlně už se, podle mého, čím dál více otevírám sobě, poznávám se a prociťuju. Pozornost jsem v té době neustále soustředila na své břicho, které mi vadí, je jako polštář. Vnitřním zrakem bylo podlité a plné modřin.

Then, I paused for about five months. I booked for another session as late as 3 August 2017. Since then, I have been coming almost every week (11 August, 17 August, 25 August, 8 August, 22 September, 29 September). In this second wave, I think I am opening more to myself, I am getting to know and feel myself more fully. These days I was focusing on my belly. It was a nuisance. It felt like a pillow. My inner vision saw it bloodshot and full of bruises.

17.8. 2017 jsem v emailu napsala: "Když najednou začínám vidět a uvědomovat si, co předtím vůbec a jak jsem žila a jednala a jak vlastně ten můj vlastní život vypadá, je to docela velká pecka."

On 17 August 2017, I wrote in an email: "When I suddenly start to see and realise what was hidden to me before, how I lived and acted, and what my current life actually looks like, it is pretty stunning."

25.8.2017 zažívám ten nejemotivnější zážitek dosavadních návštěv na základě velmi rané vzpomínky krátce po mém narození, kdy se ode mně oddělila duše. Koukala na mě a pozorovala shora při jedné špatné situaci. Omlouvám se jí a prosím, aby to už nedělala. Asi poprvé jsem cítila setkání s vlastní duší. Moc mě to dojalo. Spojuji si s tím všechny křivdy, zrady a osamělost, kterou mi zrcadlí téměř všechny vztahy v mém životě.

On 25 August 2017, I experience the most emotive moment from all the previous sessions, based on a very early memory shortly after I was born, when my soul separated from me. It was looking at me and observing me from above during o certain very bad situation. I apologised and asked it not to repeat that. It might have been the first time I have ever felt the encounter with my own soul. It was very moving. I associate it with all grievances, betrayals and loneliness which nearly all of the relationships in my life reflect back to me.

Září jde v duchu nechuti a zklamání vůči ostatním, nemůžu nikoho snést, neochotně komunikuji, chci se někam schovat, v práci neumím vydržet. Vše mi působí ohromnou bolest. Každý něčí postoj nebo pronesená věta jde do mě až na kost, střílí to do mě jak střely z pistole. Cítím utrpení a bolest zvířat, nálady a záměry lidí...je to nesnesitelné. Vztahy a kontakty s lidmi nemám vůbec pod kontrolou. Přála bych si, abych to zvládala lépe. Na druhou stranu si připadám silnější. Mám pocit, že to nejhorší už je snad za mnou. V novém bytě mohu lépe myslet.

September flows in the mood of distaste and disappointment from others, I cannot stand anybody, I am reluctant to talk, I wish I could hide somewhere, staying at work is tough. Everything causes me immense pain. Everybody's approach or uttered sentences reach me to the bone, they shoot me through like gunshots. I feel the suffering and pain of animals, moods and intentions of people... it is hard to bear. I have no control over relationships and contacts with people. I wish I would handle them better. On the other hand, I feel stronger, as if the worst was already behind me. I am able to think more clearly in the new flat.

Aktuálně ze soboty: Příběh Hádala se duše s tělem: Neustále na sobě pracuji a snažím se sama sebe prociťovat. Je to však velmi těžké, cítím strašnou vnitřní bolest a prázdnotu a okolnosti mi vůbec nepomáhají. Zase samota a opomíjení. Rozčileně promlouvám ke své duši a viním ji z toho všeho proto, že ode mě celý život utíká. Navíc si zase držela odstup! A najednou přišla odpověď: "když ve tvém těle se nedá vydržet..." tak!...a je to venku! Ta věta mi nešla z hlavy, úplně mě opařila. Přemýšlela jsem, jestli mám tak slabou duši nebo v sobě nosím opravdu tolik nesnesitelné bolesti.

Current news, from Saturday: The story about hot the soul argued with the body: I keep working with myself and I try to feel myself fully. However, it is very hard, I feel extreme inner pain and emptiness, and my circumstances do not help me at all. Again, loneliness and neglect. Crossly, I talk to my soul and blame it for the fact that all life is running away from me. On top of that, it restrained itself from me again! And suddenly, an answer arrived: "it is too difficult to stay in your body..." Well!... It has come out! I could not get that sentence out of my head, it had shocked me. I was pondering whether I have such a weak soul or whether I really carry so much unbearable pain within me.

Přikládám fotku kartiček s texty, které jsem si vytáhla. Na kartičku 'Zázraky se dějí v každém lidském životě.' koukám každý den. Mám ji vystavenou na pracovním stole.   

I am adding a photo of cards with texts I have picked. Every day I look at the cards 'Miracles happen in every human life'. It is displayed on my workdesk.   


E-knihy a audio-knihy Soni Siepakové
_E-books and audio-books by Soňa Siepaková